Velmi jsem si oblíbil tohoto člověka a jsem s ním v kontaktu. Myslím, že pro ty, kdo opravdu hledají smysluplné poznání, které pouze nekonstatuje a nekritizuje, ale také nalézá řešení, musí působit jeho pohled na svět doslova jako pohlazení. Protože se plně ztotožňuji s tímto pohledem na realitu, asi ho budu často citovat.

Význam Kategorií "kolektivismus" a "individualismus", mohou mít různý obsah a význam, tak jako ostatně jakékoli jiné. Pokud je však možné shodnout se na určité definici, kterou uvedu dále, lze najednou vidět realitu v poněkud jiném světle. Mohou se náhle vynořit principy a skutečnosti, které v pojetí současného většinového názoru vidět nejsou, protože jsou hezky ukryté.

Vše vychází z pohledu na obsah významu slova svoboda. Možná, jste to už viděli, ale tohle je už nedlouho i v češtině. Zkuste tomu, prosím, věnovat pár minut. Stojí to za to.

Toto je moje nazírání na obsah významu pojmu individuální svoboda. Předpokládejme tedy, že souhlas s tímto pojetím znamená, že jsem individualista a nesouhlas znamená, že jsem kolektivista. Z tohoto pojetí též nutně vyplývá i pohled na lidská práva a hlavně na stát. Na rozdíl od kolektivisty, který je názoru, že správná funkce státu je aktivní, agresivní a garantující, a že právo "většiny" je více než právo "menšiny", individualista věří, že role státu má být pasivní, defensivní čili obranná. Nikdo nemá právo obětovat kohokoli pro zájem jiného bez ohledu na počet členů jedné či druhé skupiny. Je evidentní, že stát, který má moc cokoli garantovat, má také stejnou moc to odejmout.

Individualista věří, že pojem svobody je ekvivalentem pojmu zodpovědnost. Jedno bez druhého nelze realizovat a to v obou směrech. Základními principy jsou tedy svoboda=zodpovědnost, právo volby, právo individuálně vlastnit a rovnost před právem. Tato práva jsou nezadatelná, nezcizitelná a nepřenositelná. Individualista dále věří, že jednání individua a jeho dobrý příklad je nejefektivnějším a nejetičtějším jednáním na rozdíl od ingerence jakékoli skupiny na základě účelového práva. S ohledem na to stát plní pouze roli ochránce těchto principů, nic více.

Člověk-jedinec je pojem s konkrétním obsahem. Kolektiv je pojem abstraktní, nic neznamená než to, že jde o množinu dobrovolně spolupracujících jedinců. Stejně jako strom. Les je abstrakce pro mnoho stromů pohromadě.

Vše ostatní pak vyplývá z dobrovolné kooperace větších či menších skupin jedinců. Všimněme si, že individuální pojetí svobody vůbec nevylučuje pojmy jako je kolektiv či stát. Naopak, v kolektivu dobrovolně spolupracujících jedinců lze dosahovat někdy lepších výsledků a vyšší efektivnosti jednání pro dosažení úspěchu. Stát je naprosto nezbytnou entitou, jejímž jediným svatým úkolem je však pouze chránit tyto principy. Nemůže existovat zákon, který by jakkoli omezoval základní principy za jakýmkoli účelem.

Jak je na tom z tohoto pohledu naše společnost dnes? Jak bychom charakterizovali její politiku, ekonomiku a mnoho dalších aspektů jejího fungování?

Obávám se, že bezpochyby jako kolektivistickou. Ovšem v tom negativním slova smyslu. Stačí si přečíst pozorně Listinu základních práv a svobod a Ústavu ČR. Zejména Listina základních práv a svobod je doslova prošpikována typicky kolektivistickým pojmy jako je "věřejný zájem" a úslovími jako "právo lze omezit zákonem" atd. Sami právníci vykládají "věřejný zájem" jako neurčitý právní pojem. Připočítáme-li k tomu celý náš právní řád, který je neskutečně komplikovaný a prakticky, až na pár jedinců, se v něm nikdo nevyzná, jak jinak lze nazvat takový "právní" stát? Možná spíše "právnický". Nelze žít skutečně svobodně tam, kde vládnou prázdné a abstraktní kolektivistické pojmy, o která se právo opírá. Zkusme se pod tímhle zorným úhlem podívat na celé politické spektrum, na ekonomiku, zadlužování státu, korupci, ale také na současný trend integrace v rámci Evropské unie, finanční a ekonomické krize. Není to zrovna nejhezčí pohled.

A co je nejhorší?

Tvrdím, že každý kolektivistický společenský systém musí nutně dříve nebo později dospět do stavu úplné totality. A v současném globalizujícím se světě to může být proces, obávám se, nevratný.

Ale, trochu optimismu. Každý systém je přece možné změnit. Postupnými, správně načasovanými racionálními kroky, ovšem pouze tehdy, pokud budou lidé sami chtít. Nikdo to za nás neudělá.

To jsou však pouze technické záležitosti. Mnohem důležitější je, jak hluboko v srdci v sobě nosíme ideály svobody. Je to, boužel (nebo bohu díky?), na nás.

Proto musíme začít především každý sám u sebe. Ještě je čas. Jinak...

... dobrou noc.